Bláznivá úderka normalizačního popu
Ajn kesl Buntes je zážitkový zájezd strojem času na nejlepší koncert doby normalizace, který se bohužel nikdy neodehrál. Na koncert, na kterém se sešli tři přední mistři pěvci své doby – Vašek Neckář, Hanička Písnička Zagorová a Karel Gott – každý v doprovodu své oblíbené kapely či orchestru a svých nejmilejších pěveckých hostů. Když zavřete oči, jsou naši pěvečtí sólisté takřka k nerozeznání od svých stínových kolegů – vypadají však o hodně lépe! Naše Hanička Písnička nikdy nedělá zagorku, Neckář metá kozelce jak malej Véna a Gott zpívá jako pánbůh s osmatřiceti zlatými opeřenci pod kapotou.
V doprovodné kapele se to zase hemží ostřílenými profesionály se zkušenostmi s pestrou paletou hudebních stylů, od vážné hudby přes poctivý bigbít a jazzové formace až ke scénické hudbě a šansonům. Jedině to nám umožnilo zkrotit ten nepřeberný koktejl megalomanských orchestrálních aranžmá, jedinečně slaboduchých textů, geniálních skladatelských výtvorů a primitivních popěvků, který nabízela populární hudba let normalizačních.
Autentičnost hudební produkce navíc podtrhují unikátní dobové nástroje, například původní elektrické bicí z 80. let, které se ve své době měnily za dvě embéčka a tři céčka (průhledná, samozřejmě). Na své si ale nepřijde jen divákovo mlsné ouško – nabízíme i kaloricky vyváženou pastvu pro oči. V decentní záři nepostradatelné disco koule předvede Hanička Písnička hned několik šatů a kostýmků, ze kterých se pánům orosí přinejmenším čelo. Nutno však přiznat, že dámy mají nabídku pestřejší: jako předkrm servírujeme šarmantní sboristy v porozhalených koženkových vestičkách s hrudníčky, které se musí obden luxovat, jako hlavní chod dostanete Neckářovy uhrančivé pohledy a akrobatické taneční kreace a jako dezert si vychutnáte Kájovu nonšalantní eleganci. Zkrátka a dobře, Anj Kesl Buntes je, byl a bude jedinečnou šou, při které si důkladně procvičíte bránice, prošoupete cvičky a možná i zamáčknete nostalgickou slzu.
Filip Benešovský
Karel Gott - baskytara, kytara, zpěv
Absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka, obor basová kytara. Spolupracoval s mnoha hudebníky v oblasti jazzu, popu, rocku a country. Do roku 2005 byl členem fusion skupiny „Blue Birds“ Ivana Myslikovjana. Od roku 2001 působil v doprovodné kapele Marie Rottrové a podílel se na jejím albu „Podívej“ a „Stopy“. S Jaromírem Nohavicou a Vítem Sázavským spolupracoval na hudební přípravě inscenace muzikálu „Malované na skle“ pro Jihočeské divadlo. Od roku 2003 byl členem skupiny Neřež. Podílel se s nimi na natáčení sedmi alb. Se Zdeňkem Vřešťálem založil orchestr Stainless Swingers pro který společně napsali swingové album „Deset tanců na hraně“.
Paralelně se příležitostně věnuje původní tvorbě v oblasti moderního jazzu. Zabývá se také producentskou činností. Romanovi Dragounovi (ex Stromboli, Jesus Christ Superstar, Progres 2, Futurum) vyprodukoval album „Otlučená srdce“ a hraje s ním dodnes. S pop – rockovou skupinou Esence spolupracoval dodnes na třech albech.
Samostatnou kapitolou jsou jeho adaptace klasických multimediálních kvadro show Pink Floyd a Rogera Waterse. Celkem devětkrát vyprodukoval „The Wall“ po celé České republice a v roce 2009 s touto show vyprodal pražskou O2 Arénu (mezi hosty byl mimo jiné syn Rogera Waterse Harry). Působil také ve fusion formaci Luboš Andršt Group. Od roku 2018 hraje také ve skupině ABBAcz.
Martina Fialová
Zagorka
Absolventka Státní konzervatoře v Teplicích, obor hoboj. Hrála nebo ještě hraje ve skupinách Laura a její tygři, Už jsme doma, Večerní společnost, BaF, Kapela Jaromíra Nohavici, Neřež, Martin Maxa, Panika. Martina je ředitelkou Divadla Gong. Dále hostuje v Divadle v Dlouhé a rovněž působí jako pedagog výuky hry na příčnou flétnu a saxofon.
,,Původně jsem se těšila, že každý večer obléknu večerní šaty a zasednu k notovému pultu ve 35.řadě symfonického orchestru a s citem zahraji úvodní takty symfonické básně Vltava, ale moje slabost pro rockové bubeníky byla silnější než touha po kariéře orchestrálního hráče. Ráda se tedy nechávám peskovat a trýznit ambiciózními kapelníky nejrůznějších formací a kdesi v nitru doufám, že má citlivá muzikantská duše jednou řekne dost.“
Pavel Tesař
Vašek Neckář, Karel Černoch
Od dětství rád zpíval, hrál na různé hudební nástroje, chodil na gymnastiku, maloval obrázky, vyráběl loutky a hlavně ze sebe rád dělal kašpara. To mu zůstalo dodnes. Vystudoval stejnou školu jako slavná Gábina Koukalová. Z Pavlíka se však biatlonista nestal, protože se zbláznil do divadla. Proto se po maturitě pokoušel dostat na DAMU, aby se stejně jako jeho oblíbenci Werich, Voskovec, Suchý, Šlitr, Šimek, Grosmann a Chaplin, mohl živit legrací. Na akademii se dostal, ale až po 2 letech služby v armádě. V roce 1992 byl zakládajícím členem Dejvického divadla, v roce 1996 pak zakládal Divadlo v Dlouhé. Zdá se, že zakládání divadel Pavlíkovi jde, protože obě divadla fungují úspěšně dodnes.
V divadelní inscenaci Malá vánoční povídka poprvé zazpíval jako Václav Neckář. Zpíval tak legračně, že se o tom dozvěděl i Filip Benešovský. A tehdy začala jejich spolupráce. Brzy přišlo vystoupení v Lucerně na oslavě 60. narozenin Václava Neckáře (toho pravého), kde měl tu čest si zazpívat na jednom podiu píseň „Časy se mění“ spolu s M. Kubišovou, H.Vondráčkovou, V.Neckářem a nakonec přišel s pugétem i K.Gott, který pogratuloval oslavenci (samozřejmě tomu pravému).
Pavel Tesař se nakonec opravdu živí divadlem, účinkováním v některých nekonečných seriálech, nahráváním rozhlasových her a také hlavně dabingem, kde působí již od roku 1990. Nejslavnější je asi jeho role Milhouse van Houtena v seriálu Simpsonovi, nebo Jokera ve filmu Joker.
Jan Zouhar
kytary, baskytara a sbory
V osmi letech se v jeho rukou poprvé ocitla pravá španělská kytara z Lubů a několik týdnů se jí nechtěl pustit. Podobné zanícení pro tento nástroj ho neopustilo ani v následujících letech. Až s příchodem puberty mu začaly připadat umělohmotné struny jaksi pasé, a tak kytaru španělskou vyměnil za kytaru elektrifikovanou.
Studoval pod vedením předních českých kytaristů, např. Norbiho Kovácse (Ivan Hlas trio, Růžový brejle, Lokomotiva), Martina Rouse (Sluníčko, Šántí) nebo Richarda Procházky (Jakub Smolík Band, Doktor PP). Když nabyl přesvědčení, že už s dostatečnou bravurou ovládl všechny čtyři akordy, které otevírají dívčí srdce, začal se postupně protloukat pražskou klubovou scénou s kapelami jako Esence, Posmrtné zkušenosti nebo Woody&Co. Až v Ajn Kesl Buntes ale našel to, co celá léta hledal; jen zatím přesně neví, co to je.
Jiří Neužil
klávesové nástroje a sbory
Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, absolvoval obory skladba u prof.Karla Růžičky a klavír u prof. Jana Vrány. Na této škole dnes působí jako pedagog jazzové klavírní interpretace a elektronických nástrojů.
V letech 1994-96 působil jako jeden z firemních hráčů firmy Yamaha pro ČR. S tamními kolegy Richardem Scheuflerem a Michalem Marešem založil jazzrockovou skupinu Layette. V letech 2001 a 2002 byl členem skupiny Blue Birds. Působil v divadelním souboru Divadlo Na voru/Golem Theátre, a to v ČR a ve Francii. S autorem a režisérem Michalem Lázňovským vytvořil hudbu pro jeho rozhlasovou hru Rajchsmaršál a muzejní myš, uvedenou Českým rozhlasem v roce 2015.
Také se podílel na multimediálním představení-Pink Floyd revivalu Filipa Benešovského a jeho přátel The Wall 2002, na které úspěšně navázaly další podobné projekty. Byl členem revivalových skupin Václava Neckáře (Praštily) a Miroslava Žbirky (Meky Band). Dodnes se věnuje normalizačnímu popu v souboru Ajn Kesl Buntes.
Byl členem skupiny Taliesyn, působil v Petr Kalfus Sextetu, hrajícím převážně autorský moderní jazz. Jejich CD Noční rozmluvy získalo ocenění Tais Awards – album roku 2018. Také doprovází francouzské šansoniéry při vystoupeních v ČR (Cassita, Malaurie Duffaud, Alain Turban aj.). Působí také jako studiový hráč, skladatel a aranžér, jeho příležitostnými hudebními partnery byli a jsou např. Český národní symfonický orchestr, Marie Rottrová, Yvonne Sanchez Group, Infinite Quintet, Vít Sázavský, Concept Art Orchestra, Los Quemados/Adriano Trindade, Orchestr Františka Honzáka, Big Band Česká Lípa aj.
Miroslav Vytiska
bicí nástroje
Narozen 14.3.1988 v Pelhřimově. Pochází z malé vesničky jménem Těchoraz, která je nedaleko Pelhřimova. Po základní škole v Červené Řečici studoval bicí nástroje na Konzervatoři v Českých Budějovicích. V roce 2013 absolvoval bicí nástroje na Akademii múzických umění v Praze.
Byl členem Orchestru opery Jihočeského divadla a Orchestrální akademie Pražské komorní filharmonie. V současné době je hráčem na bicí nástroje v orchestru Hudby Hradní stráže a Policie České republiky. Je též členem orchestru divadla Studio DVA. Jako pedagog bicích nástrojů vyučuje na ZUŠ Pelhřimov.